Od okamžiku, kdy jsem se stala matkou, mi byla přišita nová identita. Máma. Najednou jsem byla ta, co má vařit, uklízet, doprovázet dítě do školy a do kroužků, zatímco mi zároveň zůstala potřeba excelovat v práci. V práci se od nás očekává, že budeme alespoň osm hodin denně. Že u Tlapové patroly napíšeme ty nejlepší prezentace. A u toho budeme vařit guláš pro upracované tatínky. Nedávný příspěvek KDU-ČSL, kde žena stojí u plotny v kostýmku s dítětem v náručí, byl pro mě poslední stereotypní kapkou.

Pak mě zaujal příspěvek na LinkedIn jedné banky o podpoře matek. V bance chtěli zjistit, jak ještě podpořit matky v práci. Skvělá iniciativa, ale kde jsou tatínkové? Přijde mi, že byli vymazáni ze světa. Děti mají přecidva rodiče. Proč tedy opomíjíme otce a ukazujeme našim dětem stereotypy, které stále nosíme v hlavách?

Mám štěstí. Mám úžasného manžela, který od mé role nečeká být hlavním pečovatelem. Nežádá poděkování za vysátí bytu nebo vyzvednutí dcery ze školy. Dělá to, protože to chce a protože jsme parťáci.

Už vím, že nejsem žádná superhrdinka. Mám své limity. Když byla dcera malá, měla jsem pocit, že s ní musím být doma, jinak nejsem dobrá matka. Ale práce mi chyběla. A pak, když jsem byla v práci, cítila jsem vinu, že nejsem s dcerou. Okolí mi to také dávalo značně najevo. Když se na to dívám zpětně, vše bych udělala jinak, poslouchala bych své instinkty a ne své okolí. Často slyším, že děti potřebují hlavně mámu. Ale co táta? Ten přece také umí dát prášek a pohladit.

Co tedy navrhuji?

• Více žen v manažerských pozicích – ne kvůli kvótám, ale protože to dává smysl.
• Otcové na povinné rodičovské – aby se rozložila odpovědnost.
• Podpora otců ze strany zaměstnavatelů – například úlevy při vyzvedávání dětí ze školy.
• Zkrácená pracovní doba – často by stačilo 6 hodin pro pečujícího rodiče.
• Dostatečné platové ohodnocení – aby práce dávala smysl i při zkráceném úvazku.
• Možnost jeslí v pracovním prostředí – pro snazší sladění pracovního a rodinného života.
• Osvěta a bourání stereotypů – pro muže i ženy, abychom společně překonávali zastaralé předsudky.

Je na čase, abychom začali respektovat měnící se dobu. Abychom se mohli stát superhrdiny, pro naše děti, musíme se naučit (spolu)pracovat. Tátové mají nezpochybnitelný význam v životech našich dětí. Jejich zapojení může mít zásadní pozitivní dopad na vývoj dítěte. Stejně tak absence otce může mít pro děti zničující důsledky. Aktivní, informovaní a citově angažovaní otcové přinášejí lepší výsledky v emocionálním, akademickém, sociálním a výchovném rozvoji našich dětí. Je naší společnou odpovědností podporovat zapojení otců v rodičovství, protože přináší významné výhody nejen pro naše děti, ale i pro celou společnost.

Vidíte to stejně? Sdílejte se mnou vaše příběhy. Napište mi, co se vám stalo, co vás ranilo nebo naopak vyburcovalo k akci. Můj email je monika@mksochorova.com. Do předmětu napište třeba Superhrdinky neexistují. 

Výzva zní: Zapojme do rodičovství chlapy!

Foto: Instagram KDU ČSL a Michelle Cassar, Unsplash